ME - Vransko (Slovinsko)

ME - Vransko (Slovinsko)

Dne 3-4.8. se ve Slovinském Vransku pořádal závod mistrovství Evropy 2013. My jsme se 28.7. rozhodli, že se pokusíme, i když bez nějaké velké přípravy, protože přesto že jsme v plánu tento závod jet měli, z finančních důvodů jsme od něj opustili.. Ale štěstí se usmálo a díky kamarádům, kteří mi na závody finančně přispěli, mohli jsme vyrazit!

V neděli 29.7. nám přijel pomoci s přípravou motocyklu Pinďa ( Jiří Podzimek ), který se mi stará o motocykl.., Motorka byla připravená a tak jsme jeli do německého Gerlitz stroj otestovat. Povedlo se mi pokořit dokonce rekord trati, který tam jezdí motokáry.. V tu chvíli jsme si řekli, že motorka je na 90% připravená.

No a v úterý jsme vyrazili na ME. Ve středu jsme měli 1. volné tréningy. Táta říkal, že je spokojený, ale v dalších tréninzích soupeři porychlili natolik, že jsme museli začít motocykl dále zkoušet upravovat aby jsem byl vůbec schopný zajet kvalifikační čas..

Ve čtvrtek byli další volné tréningy po kterých jsme museli vyměnit píst, jelikož motorka opravdu nebyla schopná udržet s ostatními tempo. 

V pátek to již bylo lepší a já i táta jsme měli pocit, že bych mohl zajet alespoň 5. místo. Před večerní kvalifikací jsme utrhli startivání, takže jsem kvalifikaci nestihnul. Jak táta tak já jsme byli trošičku ve stresu, ale uklidnil nás náš kamarád Fíďa a Michal Salač, kterému moc děkuji za psychickou, ale i odbornou pomoc na těchto závodech.

V sobotu ráno jsem jel kvalifikaci a zajel čas na 5.místo. 

V 10:45hod jsme jeli 1.závod při teplotě 40°C ve stínu... Start se mi moc nepovedl a ihned jsem se propadl na 6.místo, ale to byl pro mně impuls jet víc a víc.., ve 2.kole jsem předjel závodníka z Holandska na továrně GRC a začal jsem stíhací jízdu za Finem na čtvrtém místě. Asi 3x jsem to zkoušel na brzdy, ale až po čtvrté se mi zadařilo a hned po předjetí jsem Finovi ucuknul. Asi tři kola před koncem jsem uviděl před sebou Miška Bulika a řekl jsem si, že i jeho dám, což se dvě kola před koncem povedlo a já jel na celkovém třetím místě, ale smůla se mě držela, když při nájezdu do poslední zatáčky jsem po chybě traťového komisaře, který pozdě mávnul před touto zatáčkou pád a já vjel přímo do oleje a upadnul, tím jsem se dostal na 5.místo a do cíle jsem přijel ubulenej jak želva.., ale to co se dělo v depu pod tribunou mně opět rozveselilo a to že mi táta řekl, že je na mně hrdý, jelikož v celém závodě jsem pouze já předjížděl a bojoval. Toto si myslelo asi i celé publiku, jelikož takový aplaus a skandování mého jména jsem nezažil..

 

Odpoledne jsme jeli 2. závod, kde jsem předjel asi tři kola před koncem soupeře z Finska, ale na vyladěný motor Yame Miška Bulika jsem již nestačil a dojel na 4.místě.

V neděli se jel rozhodující závod, ale probíhal stejným způsobem jako druhý a tudíž i přesto že jsem měl 2xbodů, na třetí celkové místo jsem nedosáhnul.

Každopádně to pro nás všechny byla obrovská zkušenost a to že jsme předvedli, že i na starém stroji bez jakékoliv úpravy se dá bojovat o pěkná místa.